BIGMAC STILL LIFE
Vita brevis, ars longa, praví starořecké přísloví. 21. století je pro tuto zdánlivě univerzální pravdu velmi náročné. Jak se vyrovnat s přemírou rychlé konzumace obrazů? A co teprve rychlé konzumace jídla? Vše můžeme dělat rychle, jakoby nebyl čas na to nic prožívat, ani si učinit vzpomínku na něco, co jsme si nenaplánovali. Rychlé cesty, rychlé jídlo. Autorka nám tentokrát dává skutečnou vizuální výzvu: zvěčnila známý pokrm, který se konzumuje rychle, v hluku a v pohybu – a ona z něj učinila zátiší (still life). I přesto z lité skleněné plastiky cítíme nadýchanost bulky, nasáklost hranolků olejem. To vše je zvěčněné v materiálu, který je velmi odolný – v uranovém sklu. Všichni žijeme v domění, že radioaktivní prvky se rozpadají, jsou tedy dočasné. I přesto je jim dána do vínku pro nás nepolapitelná dlouhověkost. Jíme věci, které jakobychom mohli okamžitě zapomenout. Stejně však jako zátiší Willema Claesze Hedy ani zátiší Anny Jožové není bez morálního apelu a zůstává v nás déle než bychom si mysleli – i déle, než my sami. Přímou inspirací pro tento oxymóron současné doby byl autorce časopis Toilet paper.